Tak tohle jsem vykutala, když jsem si dělala pořádek ve fotkách! Nemohla jsem odolat a prskla to sem :o).
Jóó, nebyly to hezký časy...?
pátek 14. března 2008
Trocha vzpomínek
Tak tohle jsem vykutala, když jsem si dělala pořádek ve fotkách! Nemohla jsem odolat a prskla to sem :o).
Jóó, nebyly to hezký časy...?
středa 5. března 2008
Námět k diskuzi
Tak když už jsem se do toho dnes takle pustila, nespokojím se samozřejmě jen s jedním příspěvkem, že. Už dlouho se tu zaníceně nediskutovalo - a snad bychom s tím tedy mohly zase začít. Moje téma nebude nikterak originální, ale celkem aktuální, alespoň myslím. Nedávno jsem byla na návštěvě u své kamarádky - je o rok starší jak já a má dvě děti (3,5 a 0,5 roku). Cítila jsem se u ní strašně fajn, seděli tam s manželem, kolem nich pobíhal starší skrček, na klíně mi usínal ten mladší budulínek, na stole voněla káva a domácí buchta, všude kolem hračky a dětské výkresy... Skoro jsem jim záviděla, přiznávám...Jenže pak jsme jeli domů a já si vzpomněla, že následující víkend chceme jet na čundr. Hezky na dva dny, pod stan, v báglu zásobu rumu, instantních polévek a dobré nálady. Žádné starosti, obavy a zodpovědnost tak maximálně za sebe a své zdraví. Jako matka od dětí bych asi neriskovala nastydlé ledviny ze spaní na zasněženém povrchu země nebo zlámané údy z věčného lezení po skalách.
Taky jsem vzpomínala na plesy a různé veselé kalbičky, které jsem absolvovala za posledních pár měsíců. Mohu se vracet, kdy se mi zamane, klidně se svítáním, tančit do úmoru a vypít, co snesu :o). Jako mamina bych zřejmě, stejně jako moje kamarádka, s níž jsme na jednom plese byli, odbíhala po třech hodinách kojit, sledovala bych každých deset minut mobil, zda nevolá tchýně kvůli dětem, od alkoholu se držela na míli daleko a kolem půlnoci bych byla tak vyřízená, že by se veškeré mé myšlenky asi raději uply na vyhřátý pelech.
Tak mi teď někdo vysvětlete, proč nemůžu mít všechny tři možnosti, které jsem výše popsala? To by asi nesladil dohromady žádný expert na organizaci času, že? Otázkou zůstává, zda musí tohle samé řešit muži? Mám kolem sebe několik případů, kdy se chlap sbalí a klidně na pár dní někam vypadne a manželku s dětmi nechá doma svému osudu. Také moje kamarádka doma po naší návštěvě osiřela - manžel se vydal na posezení v hospodě se svými kamarády. Tak by mě vážně zajímalo, jak si to zařídíme my, co říkáte? :o)
Taky jsem vzpomínala na plesy a různé veselé kalbičky, které jsem absolvovala za posledních pár měsíců. Mohu se vracet, kdy se mi zamane, klidně se svítáním, tančit do úmoru a vypít, co snesu :o). Jako mamina bych zřejmě, stejně jako moje kamarádka, s níž jsme na jednom plese byli, odbíhala po třech hodinách kojit, sledovala bych každých deset minut mobil, zda nevolá tchýně kvůli dětem, od alkoholu se držela na míli daleko a kolem půlnoci bych byla tak vyřízená, že by se veškeré mé myšlenky asi raději uply na vyhřátý pelech.
Tak mi teď někdo vysvětlete, proč nemůžu mít všechny tři možnosti, které jsem výše popsala? To by asi nesladil dohromady žádný expert na organizaci času, že? Otázkou zůstává, zda musí tohle samé řešit muži? Mám kolem sebe několik případů, kdy se chlap sbalí a klidně na pár dní někam vypadne a manželku s dětmi nechá doma svému osudu. Také moje kamarádka doma po naší návštěvě osiřela - manžel se vydal na posezení v hospodě se svými kamarády. Tak by mě vážně zajímalo, jak si to zařídíme my, co říkáte? :o)
Jeden den Ivana Děnisoviče (žďárská variace)
Óóó Ivane, Ivane, sice o tobě nevím zhola nic a o tvém stvořiteli Solženicynovi jakbysmet, ale nějak jsi mi vytanul na mysli, když jsem prožívala včerejší den za všechny prachy. Svědčí to zřejmě o mém hluboce zakořeněném literárním přehledu, který je široký jak kukuřičné lány někde v Maďarsku. Nemalou zásluhu na tom dozajista má naše milá Maruška, jejíž referát pojednávající o této knize se setkal s velkým ohlasem. V případě satanistické aktivistky Bedny šlo sice spíše o ohlas negativního charakteru, ale na kvalitě referátu to nic nemění.
Nu, možná bych měla už pomalu vycouvat z literárních úvah a vytáhnout z bohemistického guláše nějakou jinou slizkou vepřovinu. Co takhle trocha literární teorie? To je pořádně prorostlý kousek masíčka! Tak tedy ano: rozhodla jsem se, že přejdu z ich-formy, která se mi jeví příliš subjektivní, k vhodnější er-formě. Její odosobněnost snad poněkud zmírní peprnost některých výrazů, které budu záhy nucena používat.
Janinčin den D, přesněji pátý březen 2008, začal zcela nevinně. Po zazvonění budíku vyskočila z postele jako rybička, nasnídala se, ustrojila a vydala se vstříc žďárskému nádraží. Zde u kasy, platíc lákavě modrou bankovkou, se již začala řítit do sraček, jejichž pach však ignorovala, neboť se domnívala, že jsou to jen obvyklé výpary okolosedících houmlesáků. Osobáček, který ji měl dovézt do Brna a následně do Olomouce za kamarádkou Peťulkou, již parkoval na kolejích a Janinka se dychtivě vrhla dovnitř, aby zabrala nejvýhodnější pozici. V prázdném vagónu byl výběr široký, naše milá smolařka se tedy usadila na místo a pohodlně se rozvalila v sedačce, přičemž už se oddávala myšlenkám na obloženou housku, která prožívala své poslední minuty v Janinčině kabelce. Ovšem právě v této chvíli se někde v nitru země pohnuly sračky a na Janinku foukl chladný větřík jednou z mnoha škvír ve vagónech Českých drah. Stálé cestující tento fakt asi nijak neudiví, ale osud tomu chtěl, že jindy celkem tolerantní dívka se rozhodla, že změní své místo a přesedne si. Při této nelehké operaci se nějakým záhadným způsobem vypařila Janinčina peněženka. Jak je to možné? Nu, rozespalý člověk snadno přehlédně cosi malého černého, co se mu řítí z kapsy kabátu nebo vklouzne někam za sedačku. Rozespalá Janinka měla jedinou myšlenku, tedy pardon, zas tak jednoduchá Janinka není! Řekněme tedy, že měla asi tři myšlenky - jednu duchaplnější jak druhou. Sníst housku, namalovat si svůj bledý, opuchlý a veřejnost děsící ksichtík a následně se oddat hlubokému spánku. Zrovna když se chystala k bodu číslo dvě, napadlo ji, že si připraví jízdenku. Shit! Janinka zjistila, že jízdenka je fuč a s ní i celá peněženka. I přes naprostou ranní zablokovanost mozkovny milé smolařce docvaklo, kde se asi toulá její skrovný majeteček, ovšem někdo z vlaku byl asi pohotovější a opuštěné peněženky se s láskou ujal. Janinka tedy v poslední minutě opustila vlak, neboť představa, že bude ještě navíc vyslýchána jako nějaký černý pasažér, ji vyděsila k smrti. Její výlet byl u konce.
Následoval kolotoč běhání po kanclech milých zaměstnanců Českých drah, vnucování Janinčina telefonního čísla, kdyby čirou náhodou někdo peněženku vyraboval a odhodil. Netřeba zřejmě podotýkat, že smolařka nosí v peněžence samozřejmě i občanku, řidičák, ISIC... prostě veškeré své doklady a cennosti. Janince v tu chvíli bylo jasné, že tyto věci se nyní již koupou ve sračkách a s nimi tam plavou také dva tisíce korun českých, s nimiž měla plány poněkud odlišné.
Následovalo několik excesů na policii, kde se nad jejím zvykem nosit doklady v peněžence bavila velice dobře celá stanice. Dále série trapasů v České spořitelně, kde se ukázalo, že Janinka ani neví, zda je její karta Visa nebo Krysa, že fakta jako PIN jdou zcela mimo její myšlenkový sklad apod. Sečteno a podtrženo, z palby asi dvaceti otázek byla smolařka schopna odpálit pouze tři přihrávky - znala své jméno, adresu a rodné číslo. Opravdu výkon hodný absolventky bakalářského studia!
Když si tak Janinka zaplavčila v páchnoucím moři trablí, vydala se domů s myšlenkou na láhev rybízáku, který ji snad postaví na nohy. Doma ji čekala extra rezervní finální dávka sraček - velice milý, sofistikovaný a přátelsky znějící mejl z Krajské knihovny v Havlíčkově Brodě, kde naši velkou editorku poslali ke všem čertům. Janinka se dozvěděla, že se ozvou, až se uvolní místo odpovídající její kvalifikaci a vědomostem. Načež se odmítnutá účastnice konkurzu málem zadávila smíchy a smála se tak dlouho, dokud nezačala brečet zlostí a vzteky, protože moc dobře věděla, že bohemistická kvalifikace = žádná.
No, nebudu vás již déle trápit a napínat. Janinka pokořila alespoň tu lahvinku rybízáku a zasklila to ještě velkým rumem. Svět se hned jevil veselejší. Sračky se částečně vsákly do jarem vonící země, takže se štěstena mohla prodrat trochu na povrch. Milá paní nádražačka Janince zavolala, že její peněženka se našla. Janinka jásala jako malé dítě po vypití litru sunaru, zatočila se jí hlava z rybízáku, ale ne zas natolik, aby nebyla schopna spočítat ztráty, které jí tento den přivodil. Pomocí kalkulačky vydedukovala, že jí pár hodin obralo o 2 100 Kč v hotovosti, 200 Kč za blokaci karty (která je už opět na světě - zdalipak se bude platit zas za "odblokaci"?) a 20 Kč za novou průkazku do knihovny, která se záhadně vytratila také (že by si na její jméno někdo chtěl vypůjčil deset nejdražších encyklopedií ve žďárské knihovničce?).
Sečteno a podrženo, milý Ivane, Alexandře a mnozí další.... byl to opravdu osvěžující den!
Nu, možná bych měla už pomalu vycouvat z literárních úvah a vytáhnout z bohemistického guláše nějakou jinou slizkou vepřovinu. Co takhle trocha literární teorie? To je pořádně prorostlý kousek masíčka! Tak tedy ano: rozhodla jsem se, že přejdu z ich-formy, která se mi jeví příliš subjektivní, k vhodnější er-formě. Její odosobněnost snad poněkud zmírní peprnost některých výrazů, které budu záhy nucena používat.
Janinčin den D, přesněji pátý březen 2008, začal zcela nevinně. Po zazvonění budíku vyskočila z postele jako rybička, nasnídala se, ustrojila a vydala se vstříc žďárskému nádraží. Zde u kasy, platíc lákavě modrou bankovkou, se již začala řítit do sraček, jejichž pach však ignorovala, neboť se domnívala, že jsou to jen obvyklé výpary okolosedících houmlesáků. Osobáček, který ji měl dovézt do Brna a následně do Olomouce za kamarádkou Peťulkou, již parkoval na kolejích a Janinka se dychtivě vrhla dovnitř, aby zabrala nejvýhodnější pozici. V prázdném vagónu byl výběr široký, naše milá smolařka se tedy usadila na místo a pohodlně se rozvalila v sedačce, přičemž už se oddávala myšlenkám na obloženou housku, která prožívala své poslední minuty v Janinčině kabelce. Ovšem právě v této chvíli se někde v nitru země pohnuly sračky a na Janinku foukl chladný větřík jednou z mnoha škvír ve vagónech Českých drah. Stálé cestující tento fakt asi nijak neudiví, ale osud tomu chtěl, že jindy celkem tolerantní dívka se rozhodla, že změní své místo a přesedne si. Při této nelehké operaci se nějakým záhadným způsobem vypařila Janinčina peněženka. Jak je to možné? Nu, rozespalý člověk snadno přehlédně cosi malého černého, co se mu řítí z kapsy kabátu nebo vklouzne někam za sedačku. Rozespalá Janinka měla jedinou myšlenku, tedy pardon, zas tak jednoduchá Janinka není! Řekněme tedy, že měla asi tři myšlenky - jednu duchaplnější jak druhou. Sníst housku, namalovat si svůj bledý, opuchlý a veřejnost děsící ksichtík a následně se oddat hlubokému spánku. Zrovna když se chystala k bodu číslo dvě, napadlo ji, že si připraví jízdenku. Shit! Janinka zjistila, že jízdenka je fuč a s ní i celá peněženka. I přes naprostou ranní zablokovanost mozkovny milé smolařce docvaklo, kde se asi toulá její skrovný majeteček, ovšem někdo z vlaku byl asi pohotovější a opuštěné peněženky se s láskou ujal. Janinka tedy v poslední minutě opustila vlak, neboť představa, že bude ještě navíc vyslýchána jako nějaký černý pasažér, ji vyděsila k smrti. Její výlet byl u konce.
Následoval kolotoč běhání po kanclech milých zaměstnanců Českých drah, vnucování Janinčina telefonního čísla, kdyby čirou náhodou někdo peněženku vyraboval a odhodil. Netřeba zřejmě podotýkat, že smolařka nosí v peněžence samozřejmě i občanku, řidičák, ISIC... prostě veškeré své doklady a cennosti. Janince v tu chvíli bylo jasné, že tyto věci se nyní již koupou ve sračkách a s nimi tam plavou také dva tisíce korun českých, s nimiž měla plány poněkud odlišné.
Následovalo několik excesů na policii, kde se nad jejím zvykem nosit doklady v peněžence bavila velice dobře celá stanice. Dále série trapasů v České spořitelně, kde se ukázalo, že Janinka ani neví, zda je její karta Visa nebo Krysa, že fakta jako PIN jdou zcela mimo její myšlenkový sklad apod. Sečteno a podtrženo, z palby asi dvaceti otázek byla smolařka schopna odpálit pouze tři přihrávky - znala své jméno, adresu a rodné číslo. Opravdu výkon hodný absolventky bakalářského studia!
Když si tak Janinka zaplavčila v páchnoucím moři trablí, vydala se domů s myšlenkou na láhev rybízáku, který ji snad postaví na nohy. Doma ji čekala extra rezervní finální dávka sraček - velice milý, sofistikovaný a přátelsky znějící mejl z Krajské knihovny v Havlíčkově Brodě, kde naši velkou editorku poslali ke všem čertům. Janinka se dozvěděla, že se ozvou, až se uvolní místo odpovídající její kvalifikaci a vědomostem. Načež se odmítnutá účastnice konkurzu málem zadávila smíchy a smála se tak dlouho, dokud nezačala brečet zlostí a vzteky, protože moc dobře věděla, že bohemistická kvalifikace = žádná.
No, nebudu vás již déle trápit a napínat. Janinka pokořila alespoň tu lahvinku rybízáku a zasklila to ještě velkým rumem. Svět se hned jevil veselejší. Sračky se částečně vsákly do jarem vonící země, takže se štěstena mohla prodrat trochu na povrch. Milá paní nádražačka Janince zavolala, že její peněženka se našla. Janinka jásala jako malé dítě po vypití litru sunaru, zatočila se jí hlava z rybízáku, ale ne zas natolik, aby nebyla schopna spočítat ztráty, které jí tento den přivodil. Pomocí kalkulačky vydedukovala, že jí pár hodin obralo o 2 100 Kč v hotovosti, 200 Kč za blokaci karty (která je už opět na světě - zdalipak se bude platit zas za "odblokaci"?) a 20 Kč za novou průkazku do knihovny, která se záhadně vytratila také (že by si na její jméno někdo chtěl vypůjčil deset nejdražších encyklopedií ve žďárské knihovničce?).
Sečteno a podrženo, milý Ivane, Alexandře a mnozí další.... byl to opravdu osvěžující den!
úterý 4. března 2008
V Praze začalo jaro
(od naší běžné zpravodajky Jarmily Novákové)
Je to tak.
Na Karlově náměstí kvete zlatý déšť, viděla jsem ho dneska z okna
dvaadvacítky cestou d
o školy.
Čtvrtýho března je to poněkud neobvyklý, ale když vichřicím dáváme takový roztomilý jména jako Emma, tak už je asi možný všechno. Tenhle týden sice nevypadá zdaleka tak jarně jako předminulej víkend, ze kterého sem přihazuju pár
fotek, ale parková květena si to nejspíš nemyslí a pučí, co jí síly stačí.
Na vycházce jsme také spatřili nejnovější pražskou módu. Bohužel bratr mi zakázal si
podobné punčošky zakoupit, natož vyrobit, takže zůstane u němého obdivu...(viz foto).
Kromě toho bude od příštího týdne vysílat BBC i v arabštině, čemuž se právě jdu věnovat, neboť to nejspíš bude moje zítřejší mediální aktualita na seminář s prof. Jirákem a doc. Köpplovou. Živě si vybavuju aktuality do občanské výchovy na základce - tohle je něco dost podobnýho - a nemůžu si nevzpomenout, jak spolužák Ivan měl mít aktualitu z kultury a řek: "V pondělí patnáctého ledna byla v Solní ulici v Pelhřimově otevřena nová prodejna obuvi." :) Takže hurá do toho a půl je hotovo!
Na Karlově náměstí kvete zlatý déšť, viděla jsem ho dneska z okna
dvaadvacítky cestou d
o školy.Čtvrtýho března je to poněkud neobvyklý, ale když vichřicím dáváme takový roztomilý jména jako Emma, tak už je asi možný všechno. Tenhle týden sice nevypadá zdaleka tak jarně jako předminulej víkend, ze kterého sem přihazuju pár
fotek, ale parková květena si to nejspíš nemyslí a pučí, co jí síly stačí.Na vycházce jsme také spatřili nejnovější pražskou módu. Bohužel bratr mi zakázal si
podobné punčošky zakoupit, natož vyrobit, takže zůstane u němého obdivu...(viz foto).
Kromě toho bude od příštího týdne vysílat BBC i v arabštině, čemuž se právě jdu věnovat, neboť to nejspíš bude moje zítřejší mediální aktualita na seminář s prof. Jirákem a doc. Köpplovou. Živě si vybavuju aktuality do občanské výchovy na základce - tohle je něco dost podobnýho - a nemůžu si nevzpomenout, jak spolužák Ivan měl mít aktualitu z kultury a řek: "V pondělí patnáctého ledna byla v Solní ulici v Pelhřimově otevřena nová prodejna obuvi." :) Takže hurá do toho a půl je hotovo!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
