Kodaň část 2. - neděle, pondělí, cesta domů

V sobotu jsme s Tomem věnovali nemalou část našich rozhovorů tomu, jak rozvrhnout program následujících dvou dní. Tom měl totiž poměrně přesnej plán na neděli, ale pro pondělí už Kodaň dle mého průvodce nenaskýtala dostatek zážitků. Mezi možnostmi bylo to, že zakoupíme za dvě stovky Copenhagen Card nebo jak se to jmenuje, která funguje jednak jako jízdenka po městě a jeho okolí, jednak jako vstupenka do nejrůznějších muzeí, hradů a třeba i do zoo. S touhle kartičkou bychom se vydali na hrad Helsingor neboli Elsinor, dějiště Hamleta, a odpoledne do zoo. Druhou možností byl výlet přes most do Malmö (na fotce v pozadí za věžemi). Pak nám ale došlo, že po příchodu ve dvě ráno z diskotéky nebudeme asi v osum natolik čilí, abychom vyrazili na výlet. Navíc Tom projevil obavu, abychom si nelezli po třech dnech strávených jenom spolu už trochu na nervy, a tvrdil, že se potřebuje taky chvíli učit. Takže jsme se dohodli, že vstanem, až se nám bude chtít, a já se pak vydám do zoo (musím přece zjistit, jestli maj v Dánsku stejný zviřátka jako my:)) a Tom se bude učit. A po obědě dojdem do krámu zakoupit pár plechovek pivka a odeberem se do jednoho z místních parků na piknik. Tak se také stalo. Do zoo jsem byla vyslána sama s mapou na bicyklu:) Všechno proběhlo v pohodě, ztratila jsem se jen jednou a v kritických situacích (na rušnějších křižovatkách třeba) jsem předstírala, že jsem chodec. Háček to mělo jen jeden - v Kodani je jeden jedinej větší kopec a na jeho úplném vrcholku se nachází zoo. Asi v půlce toho kopce, když jsem sípajíc v zimní bundě s batohem na zádech zvažovala, jestli to radši nevytlačím, mě s blahosklonným úsměvem předjela jakási důchodkyně. Ooops...Vyjela jsem to, ale kdybych vedle sebe šla po kolenou a pozadu, asi bych tam byla rychlejc:) Kdokoli měl ten den v Kodani dítě, šel s ním do zoo. Bylo slunečné nedělní poledne a před vchodem stála snad půlkilometrová fronta lidí s kočárkama. Upřímně řečeno jsem tam asi deset minut stála a přemejšlela, jestli to nemám otočit a jet zpátky. Pak jsem si ale představila Toma, jak byl rád, že jsem na pár hodil zmizla (a řekni že ne, Tome! :)) a riskla jsem to. Šlo to překvapivě rychle a za slabou půlhodinku už jsem stála u plameňáků. Kromě toho, že jsou tam k vidění jako velká atrakce třeba krávy, prasata a

koně, je to zoo jako každá jiná. Akorátže vstupný 130 DKK mi trochu protočilo panenky.

Po obědě jsme sjeli rychle do NY Carlsberg Glyptotéky - velikýho muzea se zimní zahradou uprostřed a obrovskejma sbírkama soch, obrazů a i pár mumií (dvě teda). S Tomem jsme se shodli, že nás mrzí, že tomu umění prd rozumíme a nedokážem to vůbec ocenit. Takže jsme se celkem rychle vydali pro ty piva.
Odpolední piknik se vydařil velice, účastnila se ho ještě Janča a chvilku s námi pobyla parta francouzskejch erasmáků, pracujících Slováků a jedna anglicky hovořící bezdomovkyně. Plechovky od piva jakož i petky jsou totiž v Dánsku zálohovaný, takže bezdomovci obcházej piknikující a sbíraj od nich prázdný nádoby a asi se tím dá celkem dobře uživit. My jsme s Tomem vypili každej asi pět plechovek, Janča zvládla sama flašku vína, takže cesta k Tomovi na byt na večeři a hlavně posléze cesta zpátky do města, kdy Janča jak vsedla na kolo, hned z něj spadla, byla víc než veselá. Vyráželi jsme na jazzový večer v Christianii (vysvětlím později), který se ukázal být spíš večerem rockovým, což mě moc nenadchlo, ale třeba Tomovi to vyhovovalo asi víc. Bylo tam zase spoustu Tomovejch kamarádů. Ale protože byla neděle, skončil program už v jedenáct (i Dánové musej jednou za tejden spát:)). A já nebyla ospalá!!! Takže jsme se s Tomem a Crespem sebrali a vyrazili do Eiffel baru, kde nás nějací mladíci žádali, abychom jim ubalili špeka, za což byli barmankou nelítostně vyhozeni z lokálu, kde taky se svou partou popíjela dívka ve vzrušujících punčocháčích a kde se samozřejmě dělo taky mnoho dalších věcí, jimiž vás nebudu zatěžovat. Skončili jsme zas asi ve dvě, možná dřív, už nevím.

Pondělí nám začalo zase až asi v deset, vzali jsme kola (můj zadek teda silně protestoval) a jeli po vdálenějších koncích města. Viděli jsme toho ještě mnohem víc než v sobotu, ale tentokrát hlavně moderní budovy: ekonomickou školu, dánský bomba paneláky, super kolej alias colosseum, kde se platí kolejný asi jako nájem v menším pražským bytě, trošku jsme se ztratili cestou k Opeře, ale pak i Operu, malou mořskou vílu a druhou mořskou vílu (viz foto), Christianii = město ve městě, který v 70. letech vybudovali místní hippies, postavili si tam krásný malý barevný baráčky ze všeho možnýho, co kde pobrali (příklad na fotce), nesmí se tam fotit, je tam pár barů, asi dost marjánky a všeho dalšího podobnýho, cesty tam jsou spíš prašný než asfaltový, zkrátka se tam dodnes snažej zachovat tehdejší atmosféru, i když už je to hodně návnada pro turisty; dál jsme viděli třeba nový budovy v severním přístavu a parádní hřbitov a v něm hrob H. Ch. Andersena a S. Kirkegaarda. A pak už byl večer, my byli utahaný, koupili jsme si jídlo a mrkli se ještě na film Reign Over Me (smutnej příběh o bývalém zubařovi, kterýmu umřela manželka, tři dcery a pudl při letadlový havárii, a on se s tím nedokáže smířit), protože jsme měli čas, než mi jel bus. A pak už byl vážně čas jít, bylo 3/4 na 11, bus jel ve 23:45. Eurolines měly autobus takřka prázdnej, takže jsem si mohla sednout, kam jsem chtěla. Po třech dnech strávenejch prakticky venku na zářícím slunci jsem si připadala jako prasátko, rty se mi loupaly, a když jsem se viděla zblízka v zrcadle na benzínce, dost jsem se pobavila. Ještě víc jsem se pobavila, jakmile jsme dopoledne přejeli český hranice a nejenže pršelo, ale okolní pole vykazovaly známky toho, že prší už delší dobu, tak dva tři dny:D

Vejsík mi psal, těsně než jsem odjela do Kodaně: "Máňo, ty ses asi hodně modlila, co?" Tenhle víkend v Kodani byl prej nejhezčí od začátku roku. Nj, komu není shůry dáno...
Takže Tome, díky díky díky, a Kodani třikrát hurá hurá hurá!!!